Kariéru Stanislava Pouznara nastartovala cesta na první trénink
Junioři bývali Achillovou patou mšenského klubu. Avšak nedostatek vlastních odchovanců se zdá být historií, protože letos s vestou extraligového šampióna startovali hned tři. Stanislav Pouznar, nejzkušenější z nich, magazínu speedwayA-Z vyprávěl o své dosavadní kariéře.
„K ploché dráze jsem se dostal přes vnuka pana Grepla, s kterým jsem se seznámil v Čelákovicích, kde bydlím,“ vzpomíná Stanislav Pouznar na své první kontakty s plochodrážním sportem. „Jednoho dne mě oslovil, abych se s ním jel podívat na trénink ve Mšeně. A nadchlo mě to na tolik, že jsem si to chtěl také vyzkoušet. Po nějakém čase se tato příležitost naskytla a od té doby mě tento sport učaroval na tolik, že jsem ploché dráze naprosto propadl.“
Onen trénink byl jeho prvním kontaktem s plochou dráhou. „Začal jsem trénovat asi v patnácti letech,“ svěřuje se. „A předtím jsem žádný jiný sport nedělal a do té doby na žádných závodech nebyl. Motorky byly vždy v té době mou oblíbenou činností, když jsem jako asi každý honil fichtla po vesnicích. Poté jsem si udělal radost první dvěstěpadesátkou, ale pořád to bylo jen projížděni po polňačkách bez pořádného vzrušení, až do té doby, co jsem přišel k ploché dráze.“
Ostrým debutem prošel loni v červnu během české juniorky v Liberci. Nyní má za sebou už druhou sezónu. V diváckém podvědomí je nejvýrazněji zapsán jako junior mšenského klubu, s nímž se již podruhé v řadě zapsal mezi české šampióny.
„Extraliga je pro mě ohromná zkušenost, kde vnímám ohromné napětí všech závodníků a mechaniků a vůbec všech okolo,“ popisuje Stanislav Pouznar. „Do těchto závodů jsou nasazováni ti nejlepší závodníci daného teamu, a proto jsem rád i za to, že jsem nasazen jako náhradník a věřím, že jednou se mezi tuto elitu také jednou probojuji. Už jen to stát v depu vedle Grega, letošního mistra světa, je pro mě velký zážitek. A zároveň výzva ke zlepšení v nižších závodech tak, abych jednou v extralize byl svému týmu užitečný.“
Nicméně není mu trošku líto, že ho rozpis jízd nepouští do akce častěji? Třeba při letošním finále jezdil kromě tréninku prakticky jen k vratům na dráhu, když Petr Vandírek mlžil a nechtěl dříve odhalit své strategické plány…
„Extraligové závody jsou o těch nejlepších,“ stojí Stanislav Pouznar oběma nohama pevně na zemi. „A také o taktice, a proto nejsem do závodů nasazován. A jelikož letošní závody byly velice vyrovnané a některé vítězství se vybojovalo jen o jediný bod, tak v takových závodech mě nemrzí, že nenastupuji. Ale v těch, co jsou rozhodnuty, bych rád získal více zkušeností.“
Naproti tomu obnovená první liga mu poskytla příležitostí přehršel. „Letošní sezóna byla pro mě první ostrou zkouškou v závodním poli, jelikož v roce 2009 jsem tolik závodů neodjel, proto každá příležitost závodit je pro mě důležitá a velice přínosná,“ uvědomuje se. „První liga byla velice náročná a s vědomím, že pojedu vedle Filipa a Honzy také hodně nervózní. Ale kluci byli super a v každém ohledu mě podporovali a velice pomohli, jak s teoretickou částí závodů, tak i s přípravou motorky.“
Největší dojem zanechal Stanislav Pouznar v přeborovém podniku v Liberci. Atakoval stupně vítězů, které mu sebrala jen velká smůla. Porucha, nešťastné najetí do pásky. O to větší škoda, že při pražském závěru soutěže v depu nestál.
„Přebor je pro začínajícího závodníka asi nejlepší závod u nás,“ uznává. „Protože plno dobrých kluků ho jede jen, když má čas, tak tam je vyrovnanější startovní listina a potom každé umístění člověka strašně nabíjí do dalších závodů. V Liberci mně utekla bedna kvůli přetrženému řetězu a najetí do pásky, což mě velice mrzelo. Byl to asi můj nejlepší závod, protože se dařilo, tak to jelo samo. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit posledního závodu, jelikož jsem měl povinnost ve školní lavici.“
Nahoru by se ovšem dalo jít i v jednadvacítkách a devatenáctkách… „V juniorských závodech byla tato sezóna poněkud méně úspěšná,“ dotýká se Stanislav Pouznar ožehavého tématu. „Protože mé umístění je tam, kde je, tak spokojen nejsem a doufám, že nadcházející sezóna bude vydařenější.“
Dříve měl Mšeno problém s vlastními odchovanci, avšak v letošním roce se na dráze vedle Stanislava Pouznara objevili ještě Michal Klein a Zdeněk Růžička. „Myslím, že je dobře, že do klubu přišli Michal a Zdenda,“ přemítá Stanislav Pouznar. „Konkurence jezdců je pro každého tou nejlepší motivací se zlepšovat a bojovat o každý bod a následně nasazení do závodů. S klukama jsme začali jezdit družstva v juniorech, a jelikož jsme bezva parta, doufám, že i tyto výsledky v nadcházející sezóně zlepšíme. Je škoda, že konkurence není větší, ale je to asi dáno i finanční náročností tohoto sportu.“
Stanislav Pouznar děkuje:
„Doufám, že v příští sezóně mi bude přát více štěstí a mé vystoupení bude mšenskému klubu více nápomocno k dosažení dalších úspěchů v tomto nádherném sportu. Rád bych poděkoval hlavně panu Greplovi, který mi tuto šanci dal a dále mě v ní podporuje, a všem klukům z klubu. Závěrem bych rád popřál všem jezdcům hlavně zdraví a žádné pády. Všem Vám přeji příjemné svátky.“
Celý článek zde.