Rudolf Grepl: Žádný strom prostě neroste až do nebe
Oslavy titulu v uplynulých letech a obrovská euforie po zisku tří trofejí extraligového mistra. O to větší pád na zem v letošní krajně nepovedené sezoně, v níž trojnásobný mistr skončil až za všemi svými soupeři. Jak sezonu hodnotí Rudolf Grepl, prezident PDK Mšeno? Uvnitř článku najdete přepis rozhovoru, který pro Mělnický deník připravil Karel Horňák.
KH: Na začátku se vraťme o rok zpátky, do doby, kdy Mšeno slavilo třetí mistrovský titul v extralize družstev. Vzpomenete si na náladu, která vládla na vašem plochodrážním stadionu?
RG: Byla to velká euforie, protože v Čechách se žádnému týmu dlouho nepodařilo udělat tři tituly v řadě. Navíc pro Mšeno to byl v minulosti naprosto nepředstavitelný cíl. Překvapením byl už první titul, druhý se stal bombou na druhou a třetí? To už byl prostě bonbónek. Co rozhodlo o vzpomínaných třech titulech? Především se nám povedlo dobře stmelit jednotlivce do týmu. To hrálo velikou roli, protože v té době jel jeden jezdec za druhého, a to včetně zahraničních jezdců. Všichni měli bojovnou náladu, chtěli uspět a na mančaftu to bylo vidět. Bohužel po třetím titulu nás všechny dost ovládly pocity, že jsme mistři světa. Ale ono to tak nebylo.
KH: Letošní sezona – nebudeme si nic nalhávat – se hrubě nepovedla…
RG: S extraligou to je jistě pravda, ale náš klub přece nezávodil jen v ní, byť právě extraliga bývá výkladní skříní každého klubu. Už na samém počátku jsme měli obrovskou smůlu při červnovém závodě s Divišovem. Z naší strany to byl dobře rozjetý závod, ale soupeř dokázal přesvědčit činovníky o nutnosti podnik ukončit, podle jeho mínění z důvodu nekvalitního povrchu dráhy.
KH: To může soupeř takhle odpískat závod před plnými ochozy?
RG: Zrada se konala i v našich řadách, když Protasiewicz veřejně prezentoval svou nechuť startovat a přesvědčoval ke stejnému kroku i ostatní. Myslím, že on sám jako náhradník vůbec nemusel závodit. Věci se však chytili Divišovští, kteří v tu dobu znamně prohrávali, a přímou účastí na oválu začali dokonce dirigovat úpravu naší dráhy. To bylo nepatřičné faux pas, chyba v našich řadách. Bohužel jsem tam dorazil až v momentu, kdy už sudí rozhodl, ovšem po 45 minut dlouhé úpravě, kdy nebyla puštěna jediná jízda.
KH: Domácí závod s Divišovem byl první kamínek z letošní neúspěšné mozaiky. Tento nepovedený závod se ostatně podepsal i na přízni fanoušků?
RG: To je pravda, museli jsme vracet vstupné a tato trapná situace se negativně projevila v návštěvnosti i při dalších extraligových závodech ve Mšeně. Problém v utkání s Divišovem asi nebyl jedinou příčinou letošního neúspěchu, že? Dalším důvodem byl dlouhodobý zdravotní problém Honzy Jaroše, který měl starosti s nohou. Jeho body pochopitelně týmu chyběly ať už ve Slaném či doma s Pardubicemi.
KH: Nesouvisí s horšími výsledky Mšena v extralize také fakt, že na trojnásobného mistra si ostatní celky dokázaly zajistit pro své barvy velmi kvalitní „střelce“?
RG: Určitě, všichni šli do závodu s jediným cílem – porazit Mšeno. Ale to samozřejmě bereme. V závěru, když už nastoupil Jaroš, se situace poněkud zlepšila, ale zdravotní problémy zase postihly Filipa Šiteru, který po několika pádech dlouho laboroval s klíční kostí. Byla to od něj oběť, ale jeho výkon byl limitovaný zdravotním hlediskem.
KH: Při pohledu do extraligové statistiky je jasně vidět, že Mšeno neztrácelo pozice proti loňsku u zahraničních jezdců, ale především v české soupisce…
RG: Zásadní rozdíl mezi loňskou a právě uplynulou sezonou ve výkonnosti českých jezdců je jednou z dalších příčin letošního ústupu z předních pozic.
KH: Ke zlepšení mohla přispět i juniorská parta…
RG: Naši junioři – to je kapitola sama pro sebe, i když přímo jim nemůžeme nic vyčítat. Bohužel jsme jim nedokázali zajistit pravidelnou přípravu. Jezdili jsme především na cizí stadiony, doma se téměř netrénovalo. Když se situace nezmění, noví mladí jezdci ve Mšeně prostě nevyrostou. Pozitivní posun se ukázal v závěru sezony, kdy třeba Pouznar s Růžičkou začali skutečně závodit. Důvod zlepšení? Měli hodně nahuštěné závody, takže jejich výkonnost díky závodům šla nahoru. Na způsobu jejich jízdy bylo vidět zlepšení, že dokonce poráželi takové jezdce jako Tomíček či Holub.
KH: Nabízí se otázka, proč klub nedokázal mladým zajistit odpovídající přípravu?
RG: Je to dlouhodobý problém, který se táhne celou dobu mého předsedování ve Mšeně, čili osm let. Bohužel ve Mšeně je starost o dráhu pouze na jediném člověku. Faktem zůstává, že nelze po něm chtít, aby dvakrát týdně připravil dráhu třeba jen na tréninky, nemluvě o dalších závodech. Chybí nám větší kolektiv lidí,
na které by se rozložily starosti o ovál.
KH: Mluvili jsme o nedostatku lidí při starostech o dráhu. Jak jste na tom s pořadatelským sborem?
RG: Ani pořadatelů nemáme dostatečný počet, například při péči o velmi důležitou věc, kterou jsou reklamy sponzorů. Chybu vidím také v tom, že třeba v klubovém výboru, ale i pořadatelském sboru je příliš málo lidí přímo ze Mšena. Většinou nejsou potřeba velké brigády, ale pravidelná péče každý týden o všechny záležitosti související s činností klubu. K tomu stačí, aby se vystřídaly dvojice či trojice lidí ochotných pomoci. Určitě tady nás tlačí bota a výroční schůze, kterou chystáme do konce letošního roku, by měla říct co dál.
KH: Ve Mšeně určitě nebylo v letošním roce vše úplně špatně, viďte?
RG: Kvůli zdravotním patáliím Jaroše a Šitery jsme do finále MČR dvojic nasadili zahraniční pár Pawlicki – Korneliussen, kteří tento podnik suverénně vyhráli. Je to náš jediný letošní titul. Pozitivum z celé sezony vidím v tom, že jsme se přesvědčili o pravdivosti rčení: Žádný strom zkrátka neroste do nebe. Asi jsme potřebovali dostat podobnou ťafku, když už jsme s velkou samozřejmostí šli do letošní sezony za další obhajobou titulu. Zapomněli jsme, že musíme být trochu pokorní.
KH: Prosincová výroční schůze určitě zhodnotí uplynulou sezonu a naznačí směr, kterým by se měl mšenský klub ubírat v roce příštím. Jak vidíte rok 2013 ze svého pohledu?
RG: Nevidím ho dobře. Hlavně mi vadí, že ve Mšeně poklesl zájem fanoušků o plochou dráhu. Jednou z příčin je onen zrušený závod s Divišovem, což ublížilo nejen nám, ale celé české ploché dráze. Možná že jsme si vzali příliš velké množství závodů (10 + 1 v Liberci), protože jsme chtěli, aby se především naši jezdci dostatečně vyzávodili. Otázkou je, zda už fanoušci nebyli plochou dráhou unavení.
KH: Mezi fanoušky se často propírá výše mšenského vstupného…
RG: Vstupné je drahé, ale za své peníze měli příznivci možnost při každém závodě ve Mšeně vidět v akci mistra světa. Ze strany fanoušků mi třeba tento fakt připadal ne úplně doceněný. V případě, že se klub dostal do potíží, je třeba mu pomoci právě osobní účastí na závodech, a ne ho ještě srážet.
KH: Můžeme pohovořit i na pozitivní notu?
RG: Mám radost z toho, že se k nám hlásí sponzoři. Není jich sice bůhvíjaké množství, ale zato jsou jejich příspěvky příjemné svou výší. Těší mne, že Plochodrážní klub Mšeno se dostal pod kůži lidem, kteří nejsou místní, ale chtějí, aby náš klub fungoval. PDK Mšeno – to je značka, která má zvuk i v zahraničí, například v Polsku.